Slovo pas znamená v nejjednodušší rovině krok nebo tempo.
Možná však znáte toto slovo spíše jako způsob, jak vytvořit zápornou větu nebo frázi. Pro negaci věty (ekvivalent anglických don’t, doesn’t, didn’t atd.) se slovo pas klade za sloveso. Ve formálnějším nebo pečlivějším stylu francouzštiny (a obecně vždy v písemném projevu) se slovo ne klade také před sloveso, což vede k dvojicím typu:
Je travaille le samedi.
Pracuji v sobotu
Je (ne) travaille pas le samedi.
V sobotu nepracuji

Slovo pas se samo o sobě používá také k negaci frází, například: un hôtel pas trop cher nepříliš drahý hotel, poměrně levný hotel

Dnes, když Francouz vysloví frázi jako pas trop cher, je slovo pas zcela odtrženo od svého významu „krok“, „tempo“. Ale kdysi dávno spolu použití slova pas jako záporné značky a jeho doslovný význam „krok“, „tempo“ skutečně souvisely.

Před několika staletími bylo hlavním způsobem, jak ve francouzštině označit zápor, slovo ne. Jak jsme již poznamenali, v moderní francouzštině je slovo ne v podstatě fakultativní a nese jen malý význam. Původně však věta, jako je následující:

Je ne marche pas.

, znamenala něco mnohem bližšího „Nejdu ani krokem“ – tj. právě slovo ne signalizovalo, že věta je záporná, a pas v podstatě neslo její doslovný význam. Původně by se v této konstrukci používala i jiná podstatná jména než pas a ve skutečnosti se v různých příslovích a archaických výrazech dodnes používá ne … mot („ani slovo“), ne … point („ani steh“) a ne …. goutte („ani kapka“):Qui ne dit mot consent
Ten, kdo neřekne ani slovo, souhlasí (=“mlčením dává souhlas“)
Je ne pipai mot
Neřekl jsem ani slovo (=“mlčel jsem“, „neřekl jsem ani slovo“)
Ale možná proto, že některá podstatná jména byla v praxi častější, se časem tato podstatná jména přeinterpretovala jako skutečné záporné značky, takže ne zůstalo poněkud nadbytečným prvkem, jakým je dnes.