„Ring Around the Rosie“ je prostě dětská říkanka neurčitého původu a bez konkrétního významu a někdo si dlouho poté vymyslel vynalézavé „vysvětlení“ jejího vzniku.

Každé dítě si s kamarády radostně podalo ruce a zarecitovalo známou dětskou říkanku: „Ring Around a Rosie, a pocket full of posies. Popel, popel, všichni padáme dolů“. Málokdo si však uvědomuje, k čemu tato zdánlivě veselá říkanka vlastně odkazuje.

Tato říkanka vznikla kolem roku 1347 a pochází z nepříliš šťastného období černého moru, který ve čtrnáctém století zabil přes dvacet pět milionů lidí. „Kruh kolem růžičky“ odkazuje na kulatou červenou vyrážku, která je prvním příznakem nemoci. Praxe nošení květin a jejich umísťování kolem nakažené osoby na ochranu je popsána ve frázi „kapsa plná růží“. „Popel“ je zkomolení nebo napodobení zvuků kýchání, které vydává nakažená osoba. A konečně „všichni padáme“ popisuje mnoho mrtvých v důsledku nemoci.

Jestliže si „jen málo lidí uvědomuje“, že „zdánlivě veselá dětská říkanka ve skutečnosti odkazuje“ na černý mor, tím lépe, protože výše uvedené vysvětlení je apokryfní.

„Černý mor“ byla nemoc, kterou nazýváme dýmějový mor, šířená bacilem, který obvykle přenášejí hlodavci a na člověka ho přenášejí blechy. Mor poprvé zasáhl západní Evropu v roce 1347 a do roku 1350 zahubil téměř třetinu obyvatelstva. Ačkoli některé podrobnosti o moru uvedené v tomto údajném vysvětlení „Kruhu kolem růže“ jsou poměrně přesné (například kýchání bylo jedním z příznaků jedné z forem moru a někteří lidé skutečně používali květiny, kadidlo a vonné oleje, aby se pokusili nemoc zahnat), představa, že stály za vznikem této dětské říkanky, je z několika důvodů krajně nepravděpodobná:

• Ačkoli folkloristé sbírali a tiskem zaznamenávali kousky ústní tradice, jako jsou dětské říkanky a pohádky, po stovky let, nejstarší tištěná podoba „Ring Around the Rosie“ se objevila až po vydání knihy Kate Greenawayové Mother Goose or The Old Nursery Rhymes v roce 1881. Aby bylo „morové“ vysvětlení říkanky „Ring Around the Rosie“ pravdivé, museli bychom věřit, že děti tuto říkanku recitovaly nepřetržitě po více než pět století, ale ani jeden člověk v tomto pětisetletém období ji neshledal natolik oblíbenou, aby si zasloužila zapsat. (Jak může někdo věrohodně tvrdit, že říkanka, která se objevila v tisku až v roce 1881, vlastně „vznikla kolem roku 1347“, je záhadou. Kdyby byla říkanka skutečně tak stará, pak „Ring Around the Rosie“ předchází dokonce i Chaucerovy Canterburské povídky, a proto bychom měli příklady této říkanky ve středoanglické i moderní anglické podobě.“
• „Ring Around the Rosie“ má mnoho různých variantních podob, které vynechávají některé z odkazů na „mor“ nebo zjevně nemají vůbec nic společného se smrtí či nemocí. Například verze publikované Williamem Wellsem Newellem v roce 1883:
  

  Ring a ring a rosie,
  A bottle full of posie,
  All the girls in our town,
  Ring for little Josie.

  Round the ring of roses,
  Pots full of posies,
  The one stoops the last
  Shall tell whom she loves the best.

• Nebo tato verze z knihy Shropshire Folk-Lore od Charlotte Sophie Burneové z roku 1883:
  

  Kruh růží,
  kapsa plná póz,
  jedna pro Jacka a jedna pro Jima,
  a jedna pro malého Mojžíše.
  A-tischa! A-tischa! A-tischa!“

• Nebo tato verze sebraná Alicí Gommeovou a publikovaná v Dictionary of British Folk-Lore v roce 1898:
  

  Ring, a ring o‘ roses,
  A pocket full o‘ posies,
  Up-stairs and down-stairs,
  In my lady’s chamber –
  Husher! Husher! Kukačka!“

Je zapotřebí dosti bujné fantazie, abychom tvrdili, že některá z těchto variant má něco společného s morem, a protože byly všechny shromážděny v rozmezí několika let, jak by mohl někdo určit, že „morová“ verze „Ring Around the Rosie“ je původní a ostatní verze jsou její pozdější zkomoleniny? (A proč se tato říkanka údajně udržela v nezměněné podobě po pět století a teprve koncem devatenáctého století najednou začaly vznikat nejrůznější varianty?)

Vysvětlení „pravého“ významu říkanky jsou nekonzistentní a zdá se, že jsou vymyšlena tak, aby odpovídala té verzi „Ring Around the Rosie“, kterou vypravěč zná. Například účel „kapsy plné růžiček“ je prý některý z následujících:

• Něco, co se nosí k zahnání nemoci.
• Způsob, jak zamaskovat „zápach smrti“.
• Předmět, s nímž se běžně pohřbívali mrtví.
• Květiny, které se kladou „na hrob nebo pohřební hranici“.“
• Představení „hnisu nebo infekce pod kůží v ranách“ obětí moru.

Také pro opakování „popela“ na začátku posledního řádku se uvádí více významů:

• Představení zvuků kýchání obětí moru.
• Odkaz na praxi spalování těl těch, kteří podlehli moru.
• Odkaz na praxi vypalování domů nemocných morem, aby se zabránilo šíření nemoci.
• Odkaz na načernalé zbarvení kůže obětí, od něhož byl odvozen termín „černý mor“.

Slovo „popel“ nemůže být „zkomolením kýchavých zvuků vydávaných nakaženou osobou“ a slovem používaným v doslovném významu. Buď bylo „popel“ zkomolením dřívějšího tvaru, nebo záměrným použitím; obojí být nemůže. Navíc se zdá, že koncovka „popel“ v „Ring Around the Rosie“ je poměrně moderním doplňkem rýmu; starší verze místo ní opakují jiná slova nebo slabiky (např, „Hush!“, „A-tischa!“, „Hasher“, „Husher“, „Hatch-u“, „A-tishoo“) nebo, jak bylo uvedeno výše, mají zcela jiné koncovky.

Děti si tuto říkanku inspirovanou morem zřejmě recitovaly více než šest set let, než někdo konečně přišel na to, o čem je řeč, protože první známá zmínka o morové interpretaci „Ring Around the Rosie“ se objevila až v roce 1961, kdy James Leasor vydal knihu The Plague and the Fire.

To zní podezřele podobně jako „objev“, učiněný několik desetiletí poté, že kniha L. Franka Bauma Podivuhodný čaroděj ze země Oz byla napsána jako zakódované podobenství o populismu. Jak to, že si toho nikdy nevšimli Baumovi současníci – tedy ti, kteří měli k tomu, o čem psal, časově i místně mnohem blíže? Odpověď zní, že Baum byl pouze autorem dětské knihy a teprve mnohem později si někdo vymyslel její fantaskní interpretaci – interpretaci, která se v průběhu let stále více vrstvila a přikrášlovala a nyní se navzdory všem důkazům o opaku stala obecně přijímaným „faktem“.

Není těžké si představit, že takový postup byl aplikován i na „Ring Around the Rosie“, zejména proto, že my lidé máme takovou zálibu ve snaze dávat smysl nesmyslným věcem, hledat řád v nahodilosti a zejména objevovat a sdílet tajemství. Čím starší tajemství, tím lepší (protože věk ukazuje, že tajemství uniklo mnoha jiným před námi), a tak jsme „skryté“ významy vyčetli z nejrůznějších nevinných dětských říkanek: „Hej, Diddle, Diddle“ je ve skutečnosti královna Alžběta I. (nebo Kateřina Aragonská či Kateřina Veliká) nebo „Humpty Dumpty“ a „Stařenka, která žila v botě“ popisují „rozšíření a roztříštění britského impéria“. (Tento proces je podpořen všeobecnou shodou, že některé dětské říkanky, jako například „Old King Cole“, byly dost pravděpodobně skutečně založeny na skutečných historických postavách.)

Co tedy znamená „Ring Around the Rosie“? Folklorista Philip Hiscock navrhuje:

Pravděpodobnější vysvětlení je třeba hledat v náboženském zákazu tance u mnoha protestantů v devatenáctém století, a to jak v Británii, tak zde v Severní Americe. Dospívající mládež našla způsob, jak zákaz tance obejít, a to tím, čemu se ve Spojených státech říkalo „play-party“. Play-parties se skládaly z kruhových her, které se od tanců na náměstí lišily pouze názvem a absencí hudebního doprovodu. Byly nesmírně populární a zapojily se do nich i mladší děti. Některé moderní dětské hry, zejména ty, které zahrnují kroužky dětí, vycházejí z těchto her. „Little Sally Saucer“ (nebo „Sally Waters“) je jednou z nich a „Ring Around the Rosie“ je zřejmě další. Kroužky, o nichž se v říkankách mluví, jsou doslova kroužky, které tvoří hrající si děti. „Popel, popel“ pravděpodobně pochází z něčeho jako „Húša, húša“ (další častá varianta), což odkazuje na zastavení kroužku a utichnutí. A padání odkazuje na změť těl v tomto kruhu, když se navzájem pustí a vrhnou se do kruhu.

Stejně jako „Tisket, Tasket“ nebo „Hey Diddle Diddle“ či dokonce „Já jsem mrož“ nemá říkanka, které říkáme „Kruh kolem růžičky“, žádný konkrétní význam, bez ohledu na naše novodobé snahy nějaký pro ni vytvořit. Všechny jsou prostě jen sbírkou slov a zvuků, o kterých si někdo myslel, že spolu dobře znějí. Jak jednou vysvětlil John Lennon:

V průběhu let jsme se naučili, že pokud chceme, můžeme napsat cokoli, co nám prostě připadá dobré nebo dobře zní, a nemusí to pro nás mít nutně nějaký konkrétní význam. Ačkoli nám to připadalo zvláštní, recenzenti si do našich textů pletli své vlastní významy. Někdy jsme seděli a četli si cizí interpretace našich textů a říkali jsme si: „Hele, to je docela dobrý.“ A taky jsme si říkali, že je to docela dobrý. Pokud se nám to líbilo, drželi jsme jazyk za zuby a prostě jsme přijali uznání, jako bychom to tak celou dobu mysleli.