Život je karneval a my musíme zpívat dál…

Oscar Guzmán

Blíží se jedno z nejdůležitějších období katolického kalendáře: Půstní doba. Počínaje Popeleční středou se katolíci začínají připravovat na oslavu Velikonoc modlitbami, malými oběťmi našich oblíbených věcí , a osobním rozjímáním. V tomto období se také katolíci zdržují v pátek konzumace masa, a proto mnoho lidí pořádá symbolické rozloučení s masem… „Carne Vai“, masopust.

Tato tradice vznikla ve starověkých Benátkách, kde se lidé, kteří se účastnili karnevalu, mísili na zábavě, kde bylo přítomno vše, co vytváří nezapomenutelné okamžiky: hudba, tanec, kostýmy a vše, co se v postním období odkládá.

Do naší země se tato slavnostní tradice dostala ke konci 19. století; odtud pochází počátek karnevalů. A právě v přístavu Veracruz, zemi známé bláznivými večírky, slavili Veracruzané první tanec masek v roce 1866, za císaře Maxmiliána. A přestože se zábavy měly konat zásadně ve společenských salonech, v divadle a v „Aduana Quemada“, začaly se oslavy rozšiřovat, až se dostaly do ulic. Toto rozšíření vedlo k průvodům a nakonec byl v roce 1925 vytvořen první výbor, který organizoval karneval v přístavu Veracruz.

Dnes lidé slaví předávání „comparsas“ – skupin lidí na karnevalu, kteří jsou oblečeni ve stejném kostýmu a masce. Tyto oslavy předcházejí „Martes de Carnaval“ (tučnému úterý), které je největším dnem karnevalu. Ulicemi města jezdí osvětlená a vyzdobená auta a korunují se šťastný král (dříve to byl „ošklivý“ král) a královna karnevalu. Muzikanti jezdí na střeše vozů a tančí při hudbě. Mezitím studenti tanečních škol ve velmi brazilském stylu tančí na africké rytmy, především sambu, merengue a salsu.

Las Mañanitas je tradiční mexická narozeninová píseň. Je tak oblíbená, že se dnes zpívá ve většině latinskoamerických zemí. Obvykle se tato krásná píseň zpívá, když se oslavenec probudí nebo před sfouknutím svíček na oslavě…